Vývoj stravování

(z řec.phýsis-příroda a lógos-nauka, věda)

Vývoj stravování

strava je jedním z faktorů, který ovlivnil fyzický i mentální vývoj našich předků, způsob života i migraci
historii stravování nelze vnímat jenom jako historickou vědu, ale jako odkaz našich předků, ke kterému se můžeme smysluplně vracet
strava se tedy vyvíjela celá tisíciletí a náš organismus si na to „pamatuje“
veganství, paleo dieta, dělená strava nebo entomofágie jsou moderní směry ve stravování, které se opírají o stravu našich velmi vzdálených předků

Co jedli první lidé?

Ze zbytků archeologických nálezů lze odvodit, co naši
předkové pravděpodobně konzumovali. Díky objevům
ohnišť, pecí a nádob na vaření nebo podávání jídla lze
objasnit, jak se jídlo připravovalo a konzumovalo.
Z kostí zvířat lze zjistit zda se jednalo o zvířata divoká nebo
chovaná, dá se určit pohlaví a věk zvířete i rekonstruovat
velikost stáda. Umíme proto určit zda byli chováni
v určitém stádu spíše samci nebo samice a řeznické jizvy
na kostech určují jakým způsobem bylo maso bouráno.

Jak byli stravou první lidé ovlivněni?

Zkoumáním lidské kostry odhalíme o stravě vše, kromě toho jestli našim předkům chutnala. Chrup a jeho opotřebování v souvislosti s tuhou stravou. Křivice prozradí nekvalitní a nedostatečnou výživu. Objev ohně a s ním tepelné úpravy zvýšil stravitelnost a s ním spotřebu masa. Takto získaná živočišná bílkovina významně přispěla k rozvoji mozku a tím nepřímo i k ovládnutí planety druhem Homo sapiens sapiens.

Hominidé

U hominidů před dvěma miliony let uţ můžeme rozlišit, čím se živili podle opotřebovanosti chrupu – jednalo se o stravu rostlinnou. Naleziště nástrojů a odpadu z kostí nasvědčují konzumaci masa. Některé teorie však vyvrací, že by Australopithecus lovil. Výzkum nasvědčuje tomu, že konzumované maso nebylo zcela čerstvé a proto se domníváme, že naši předci konzumovali zbytky mršin po velkých šelmách.

V době Homo habilis dochází k používání většího množství nástrojů, rozšiřuje se lov a tedy přísun čerstvého masa. To má za následek i rozvoj mozku a úspornější trávicí ústrojí. Ke snadnějšímu trávení přispěla i termicky zpracovaná potrava. První použití ohně se připisuje člověku typu Hommo erectus, jehož kosterní pozůstatky byly nalezeny v Číně a datuje se před 500 000 – 240 000 lety.

Hommo sapiens

Před 100 000 – 12 000 lety končí pojídání mršin. Hommo sapiens byli vysoce efektivní lovci a sběrači. Strava byla bohatší na bílkoviny a tuky než dnes. Sezónní rostlinná potrava hojně reprezentovaná ořechy zajišťovala sacharidy a umožňovala lehce trávit velké množství bílkovin. Preferovala se zvířata hlavně tučná a vykrmená, bílkovinu hůře trávili. Tuk byl zdrojem energie. Po cukru naši předci zřejmě toužili a měli ho nedostatek. Chuť na něco sladkého jako například med nebo bobule, byla motivující.

Ke konzumaci ryb a plodů moře dochází u většiny populace o něco později. Konzumace ryb je známá u předků žijících na pobřeží. Lov probíhá harpunováním (oštěpy) na háček, ale i lákáním do pastí. Lehkou kořistí a zdrojem tuku jsou tulení mláďata a velryby. Sběr škeblí a lastur byl běžný a z ostatků těchto mlžů byly stavěny celé mohyly, některé lasturové mohyly z Afriky jsou staré až 100 000 let.

Konzumace sacharidů pomáhala šetřit proteiny a ukládat tukové zásoby na horší časy. V přirozeném prostředí jsou cukry vzácné a pravěký lovec je musel vyhledávat. Vyvinulo se u něj centrum chuti na špičce jazyka. Sběr medu byl riskantní. Med se snažil získávat za pomoci kouře a dokonce existují důkazy z jeskyních maleb ve Španělsku o používání primitivního ochranného oděvu.

Před 10 000 lety

S nástupem zemědělství se rozkolísala vyváženost jídelníčku. Sacharidy byly dostupné a skladovatelné celý rok. Obilí bylo domestikováno asi před 10 000 lety (Čína,
Amerika, Blízký východ). Jednalo se především o ječmen a pšenici. Změny ve stravě s sebou přinesly kazivost zubů, kterou u lovců a sběračů neznáme. Některé národy měly příliš monotonní jídelníček a tím i nevyváženou stravu. Přibíraly na váze a chyběly jim důležité živiny.

Před 9 000 – 8000 lety

Fazole a kukuřice v Mexiku,
Rýže v Číně,
Brambory v Andách,
Proso v Sub-Saharské Africe.
O mnoho později začíná zemědělství v Evropě.
Domestikace koz, ovcí a hrabavé drůbeže.

Před 7000 - 6 000 lety

Ovce a kozy jsou paseny za pomoci domestikovaných psů (Asie)
Koně a velbloudi, pravděpodobně na maso.
Zužitkování mléka souviselo s chovem. Jeho konzumace není u všech národů stejná a dodnes některé národy Asie a Afriky trpí přirozenou nesnášenlivostí laktózy.
Intolerance na mléko, která s sebou přináší nevolnost, byla dokonce příčinou bojů mezi Vikingy a Indiány, kteří je podezřívali z pokusu o otravu.

Víno

Nálezy zbytků starých 8000 let na území dnešního Afgánistánu. Další nálezy Egypt, Sumer, Arménie a další. Řada civilizací tento první alkohol konzumovala a
v jejich organismu se vytvořil gen alkoholdehydrogenáza umožňující jeho odbourávání.
Původní réva lesní Vitis Silvestris byla vyšlechtěna na Vitis Vinifera – révu vinnou. Tu lidé přibližovali svému obydlí a šlechtili.
Pupenová mutace původních modrých hroznů dala vzniknout červeným a bílým odrůdám. (RM, RŠ, RB)
Lisováním hroznů v plátně se získával mošt a následně víno. Cenila se jeho sladkost a opojnost.

Pivo

Předchůdce piva v Sumeru „kaš“ byl z ječného chleba a sladu, hořkost se získávala pražením a pečením chleba, dochucovalo se zelenou hořčicí a sezamem.
Kalný nápoj byl hustý, kašovitý a plný částic, proto se pil přes obilné stéblo. Divoké kvasinky uměly vytvořit alkohol mezi 1-2 %.
Babyloňané podobně připravovali šikarum.Vaření piva a pivnice provozovaly ženy jako dar bohyně. Také ho ženy vypily více než muži.

Chamurapiho zákoník 2000 př.n.l.

Z tohoto období jsou první zmínky o veřejných provozovnách, kde bylo možné pivo zakoupit.
Chamurapiho kodex stanovuje přísné sankce za falšování piva – trestá provinilce vhozením do vody a zřejmě i utopením.
O správném způsobu výroby se žádný zdroj nezmiňuje, vzhledem k tomu, že pivo bylo nápojem tak prostým a všeobecně známým.
Zřejmě rozlišovali až osm druhů piv podle druhů sladů.
Konzumace z hliněných nádob nebo tykví, sedělo se na stoličkách.

Egypt

Fresky odhalují pečení chleba, lisování hroznů, vaření piva a chov domácích zvířat.
Malby na keramice přináší důkazy o servisu teplých jídel jako kaše, vařené ryby nebo hovězí žebra.
Alabastr byl používán pro přípravu koláčů, chleba nebo sušení ovoce.
Pivo bylo podáváno ve velkých džbánech, mělo funkci stravy pro svůj nízký alkohol a vysokou energetickou hodnotu.
Chléb, kaše a pivo = strava chudých.
Chléb se pekl venku v poušti. Pouštní písek obrušoval zuby. Obilí, med a fíky způsobovaly kazivost zubů. Egyptští lékaři zuby nejen trhali, ale prováděli i resekce.

Jídlo Egypťanů

Chudí jedli ráno a večer. Přes den vystačili s datlemi a chlebem. Chléb se ulamoval a namáčel.
Před a po jídle si myli ruce. Jedlo se rukama z mís na malých stolcích.
Bohatí jedli třikrát denně. Ruce si po umytí sušili ubrousky.
Na pěkně prostřených tabulích byly i květiny. K sezení používali rohože nebo malá sedátka.
Skopové, vepřové, hovězí a kozí maso méně často.
Často maso kachen a hus. Bohatá byla nabídka ryb a zeleniny.
Z ovoce měli rádi melouny, datle a fíky.

Výroba piva

Podle náboženství jim pivo dal Bůh Ré, ale
pravděpodobně se naučili vařit od Akkadů.
Kvasná nádoba namset (Akkadsky namzíta)
Používají se různé druhy pšenice i ječmen na slady.
K hořčení byliny nebo se ponechává nasládlá chuť.
Kvasili i ječmenný chléb s vodou a kašovitou hmotu cedili a hned pili.

Výroba vína

Poprvé v známé nám historii dochází k rozlišení odrůd vín.
Odrůda Falernské přetrvalo dodnes na území Itálie.
Víno se plní do amfór a má značku vinaře = první
rozlišení kvality.
Oblíbené je víno slazené medem.

Kuchyně starého Řecka

Obyčejní lidé jedli prosté jídlo.
Chléb, kozí sýr.
Maso bylo záležitostí luxusu, ale zeleniny a ryb byl dostatek.
Strava chudých je obohacena o luštěniny, cibuloviny, olivy a vejce.
Ovoce: hrozny, meruňky, fíky, jablka, hrušky a granátová jablka.
Chudí pili vodu, případně víno s vodou.
Kult boha Dionýsa – 400 př.n.l. v Trákii. Oslava vína, veselí a pijáctví byla často vyobrazovaná později v období renesance. Římané jej nazývali Bakchus.

Starověké Řecko

Bohatí měli pestrý jídelníček.
Pečený králík, paví vejce, cibulky irisu nakládané v octě.
Snídani hned po svítání tvořil chléb a víno.
Oběd tvořil chléb, víno, olivy, fíky, sýry a sušené ryby.
Večeře byla hlavním jídlem dne. Zelenina, ovoce, ryby, masa a někdy i medové koláče.
Cukr neznali, používali med.

Základem je zemědělství

Obyvatelé jsou samozásobitelé na omezených zdrojích zemědělské půdy.
Živí se chovem drobného domácího zvířectva a lovem ryb.
Zemědělská technika byla v „klasické“ době ještě velmi primitivní.
Chovali se vepři, dále pak drůbež. Ovce a kozy, jež poskytovaly maso, mléko i sýry.
Hovězí dobytek pro maso a kůži, využíval se i jako
zvířecí oběti.

Pěstované obilniny a ovoce

ječmen (kríthai),
pšenici (pýroi),
proso (meliné)
špaldu (olýra)
Pro žito a obiloviny se často používalo slova sítos = synonymum
Důleţité bylo sadařství: hrušky, fíky, granátová jablka, sladké fíky, švestky.

Zelenina a koření

česnek (práson),
celer (selínon),
okurka (sikys),
tykev (kolokynthos)
koření – kmín (kymión), máta (minthé), fenykl (marathón) aj.

Denní jídlo

Denní jídlo bez rituálů, ale před i po jídle se umývali.
Jedli třikrát denně, což nebylo ještě dlouho poté v naší civilizaci obvyklé.
Snídaně (ariston)
Oběd (deipnon)
Večeře (dorpon)
Společné jídlo pod vedením pána domu – kyrios
Ženy, které jídlo připravovaly, zůstávaly v oddělené části domu.

Homérští hrdinové při jídle sedávali. Od začátku 5. století př. n. l. se v jídelně objevila lehátka s malými stolky. Řekové k jídlu zalehli téměř na tisíc let.

Jak jedli Římané?

Diferenciace ve výživě je výrazná vzhledem k významu, možnostem a růstu Říma, i rozdílným sociálním statusům jednotlivých skupin obyvatel:
Patricijové, plebejci, legionáři, otroci.
Proto je římská gastronomie plná kontrastů:
• zdraví X obžerství
• bohatí X chudí
• exotika X triáda

Lukulské hody – pojem

Lukulus byl schopný římský státník, který proslul
nákladnými a rozmařilými hostinami. Jeho hosté se přejídali a pili z pohárů posázených drahokamy.

Exotika na římském stole

Suroviny z velké části Evropy, Asie i Afriky se scházely na jednom stole. Stolování bohatých bylo spojováno s obžerstvím, poezií, tancem i sexualitou.
Římané se proto zajímali o afrodisiaka: ústřice, lanýže, vejce, šafrán, pepř, kardamom, muškátový oříšek a květ, hřebíček a různé aromatické bylinky, česnek a cibule.
Na jejich stolech se objevila i luxusní jídla své doby:
• Zebry, pávi, sluky, labuťě atd.
• Hmyz krmený chlebem a vínem
• Hovězí na pepři

Vinařství v Římě

Ze základů a znalostí římských vinařů těžíme dodnes.
Již 200 let př.n. l. popsal jistý Columela metody řezu révy vinné a výrobní postupy.
Víno se stalo exportním artiklem, platidlem legionářům, základní potravinou.
Jeho pěstitelé – Latifundisté, získali obrovský politický vliv.
Z hlediska strategie stál Řím před rozhodnutím pěstovat Víno nebo obilí? Verdikt vedl k rozšíření pěstování révy do celé obsazené Evropy.
Nálezy činnosti jsou patrné i u nás (Aurelius).

Dnes běžným slovům dali vzniknout pohanští bohové

strava – původně označení pro rituální pohřební jídlo
rod – bůh Rod (nejstarší bůh)
pohoda – Pogoda (božstvo počasí)
právo – Prove (bůh spravedlnosti)
Slované údajně putovali přes Indii, z jazyka Sanskrt jsou zřejmě převzata některá slova.
Morana = marana (smrt).
Višeň odvozena od boha Višnua.

Co jedli a pili Slované?

Medovina – voda, med, bobule, jalovec, chmel, byliny
Kvas – fermentované obilí
Kaše – jáhly, oves, pšenice…

Zdroj této stránky: prezentace „HISTORIE STRAVOVÁNÍ
aneb odkaz našich předků“ autor: Mgr. Alexandr Burda

Kontakt

Social Networks

Stolničení online

Praktický pomocník a rádce.